Roku 1984 v Sovětském Svazu vytváří Ing. Alexej Pažitnov hru s názvem Tetris a tím dává vzniknout novému žánru videoher. O 5 let později, v roce 1989, japonská společnost Compile vydává first-person RPG Madou Monogatari a to zaznamenává překvapivý finanční úspěch. Existence těchto dvou her pak o další 2 roky později umožňuje vznik hře, která dobyje asijský trh a stane se nejúspěšnější japonskou hrou roku 1991. Dále na západ se ale bohužel nedostane a evropanům zůstává ztracená.Zmíněná hra se jmenuje Puyo Puyo a postupem času se dočkala asi dvou desítek variací a pokračování, které se ale i nadále vyhýbají evropskému trhu (i když několik variant s Kirbym nebo Sonicem se tu nenápadně objevilo a následně zase zmizelo). Puyo Puyo je logický rychlík ve stylu zmíněných Tetris, kde na sebe místo kostek rovnáte barevné fazolky tak, aby se stejné barvy dotýkaly. Ne nepodobně jako ve hře Dr. Mario od Nintenda. To samotné by ale nestačilo, koneckonců takových her tu v té době už bylo pár desítek. Hlavním tažným prvkem Puyo Puyo byly souboje.
Na poklidné skládání kostek v Tetrisu nebo pilulí v Mariovi můžete zapomenout. Puyo Puyo se hraje na rozdělené obrazovce a ať už hrajete proti NPC, nebo proti živému soupeři, se pořádně zapotíte. Sestavováním komb na sebe hráči navzájem sesílají laviny bezbarvých fazolek, kterých se jen obtížně zbavuje, a vaší jedinou možností je být rychlejší než protivník. Tomuto prvku také napomáhá, že NPC protihráči, kteří jsou ve skutečnosti postavy z výše zmíněného Madou Monogatari, mají každý svou vlastní taktiku, se kterou se Vás pokusí překonat. Někteří vsadí na rychlost a zasypávají vás hromadou malých množství fazolek a jiní si zase budují složitá komba, jejichž zdrcující síla vás dokáže zlikvidovat během vteřiny. A ani v nejstarších verzích Puyo Puyo AI nijak nezaostává a velmi často vás překvapí svými schopnostmi.
Puyo Puyo patří bez diskuze mezi nejlepší logické videohry všech dob. A jelikož hra vyšla na bezpočetné množství platforem, není skutečně žádný důvod jí nevyzkoušet.
Teď se přenesme v čase zase o něco zpět. Konkrétně do roku 1987. V tomto roce probíhá souboj společností SEGA a Nintendo o nadvládu nad videoherním trhem a obě společnosti vydávají druhý díl svých úspěšných her. Jak SEGA tak Nintendo se rozhodli mírně riskovat a druhý díl zpracovat v odlišním žánru - shodou okolností, nebo možná naopak cíleně, se jedná u obou společností o ten samý herní žánr: RPG plošinovku a tím se dostávají na světlo světa Zelda 2: The Adventure of Link a Wonder Boy in Monster Land. Možná pro svůj úspěšnější první díl, nebo proto že byla už od začátku dostupná pro domácí konzole, se Zelda postupně stává jedním z hlavních dostihových koní Nintenda a i dnes je považována za prvotřídní videoherní sérii. Tenhle příběh určitě znáte.
Jak už bylo řečeno, Wonder Boy 2 je RPG plošinovka, což pro nás znamená, že se budeme v každém levelu plném pastí a nepřátel snažit dostat na jeho konec, kde obvykle čeká bojechtivý boss, po jehož porážce se dostaneme do levelu následujícího. Nepřátelé pro nás ale nejsou jen obyčejnou překážkou, kromě toho že, z nich můžeme získat zdraví a skóre, jsou nám také zdrojem peněz. Peníze jsou pro nás nepostradatelným prostředkem, protože čím dále hrou postupujeme, tím silnější protivníci se nám staví do cesty a za chvíli nám startovní meč nebude stačit. V tomto okamžiku přichází na řadu obchody, které jsou rozesety různě po levelech (nejvíce jich najdeme ve městech) v obchodech si můžeme koupit nejen lepší zbroj, ale i štít na vykrývání všech útoků na dálku, létající boty, různá útočná kouzla nebo jídlo na doplnění zdraví. Dalšími RPG prvky jsou pak zvyšování maximálního zdraví, které roste se sbíráním léčivých srdcí ze zabitých nepřátel, nebo možnost plnění side-questů schovaných různě po levelech pro další odměny.
Sečteno a podtrženo, i přes svůj věk je tato RPG plošinovka až neskutečně zábavná a přináší dostatek důvodů i pro opakované hraní (stovky skrytých předmětů, lokací a alternativních cest úrovněmi). Wonder Boy in Monster Land je zkrátka nefalšovaným videoherním pokladem.