V Transformice se ujmete role malé roztomilé nenasytné myšky, která, společně s desítkami jejích sourozenců (reprezentovanými ostatními hráči), touží utrhnout si pro sebe co největší kus lákavého sýra a rychle s ním zmizet v myší díře. Ovšem nic v myším životě nejde tak snadno, jak by si vaše myška přála, a tak v cestě k sýru a zpět narazíte na tucty pastí a zdánlivě nepřekonatelných překážek, které by dokázaly odradit i tu nejšikovnější vykradačku spíží.
Naštěstí nejsou drobné myšky na tento úkol samy. K cíli je vedou mocné myší šamanky (hráči s momentálním nejvyšším skóre v rámci místnosti), které oplývají schopností stvořit z čirého vzduchu nejrůžnější objekty a různě je kombinovat. Tak se například z obyčejného kousku dřeva a pár rotujících míčů může stát efektivní (či méně efektivní) vozidlo.
Takto by se zdálo, že s šamankami v čele nemůže být cesta k sýru a zpět zas tak náročná, ale opak je pravdou - šamankám totiž stojí v cestě ten nejnebezpečnější nepřítel: nenažranost myšek samotných. Většina hráčů má tendenci vrhnout se do sebevětšího nebezpečí jen pro minimální šanci dostat se k sýru první. A pokud s sebou strhnou i všechny ostatní, těžkou hlavu si s tím nedělají.
Transformice je nenáročná online hra, kterou si člověk zkrátka musí zkusit aby pochopil jaké kouzlo se skrývá ve zmatku a zkáze, které se během krátkých vteřin dokážou odehrát na každé z desítek originálních map. A nebo se také, pokud zvládáte angličtinu, můžete kouknout na přiložené video krásně vystihující atmosféru této hry.
Pokud teď toužíte si vyzkoušet, jaké je to být malou hladovou myškou, můžete si hru zahrát buďto na oficiální stránce a nebo si stáhnout neoficiálního exe klienta, který podporuje hru na celé obrazovce a další příjemné drobnosti. Hodně štěstí při honbě za sýrem!
Zkrátka a dobře - 
Roku 2001 se skupina finských vývojářů rozhodla založit nezávislou společnost s názvem Frozenbyte. To byla dobrá zpráva pro nás, hráče, protože mysl členů této společnosti se nachází v dobách, kdy se dělaly všechny videohry zábavné, ale jejich programátorské dovednosti leží v nejzazších limitech současných možností. Proto mají mainstreamem-povrhující Frozenbyte na kontě takové skvělé hry, jako jsou 
Zmínil jsem se tu o nepřátelích, postavách a hlavně příběhu. Ten je sice variací na ohrané téma invaze nemrtvých do poklidného království, ale jeho umělecky zpracované pohádkové podání s příměsí humoru Vás příjemně pobaví aniž by příliš rozptylovalo od hry samotné. V úvodu hry se seznámíte s nafoukaným rytířem Pontiem, hamižnou lupičkou Zoyou a neschopným čarodějem Amadeem, které k sobě přilákal starobylý artefakt Trine a spojil je v jedno tělo, které může hráč kdykoliv přepnout do žádané podoby. To se jim ale vůbec nezamlouvá a tak se vydávají na strastiplnou cestu k vyrvání dalších artefaktů, které mohou toto spojení odvrátit, ze spárů nemrtvých legií a dalších stvoření temnot. Jejich cesta ale nebude jednoduchá, protože každý z přibližně tří desítek nápaditých levelů je plný pastí a překážek, kde hrubá síla stačit nebude a násilně sjednocené postavy jsou nucené kooperovat. Ve většině případů však není předem dané žádné konkrétní řešení a hráčově představivosti při využití speciálních schopností postav se meze nekladou. Na slovo si tak může přijít jak posouvání a házení objektů, tak jejich vyčarovávání pomocí gest myší nebo houpání se na vystřelovacím laně.
Přestože by tohle všechno stačilo jako základ pro velmi zábavnou hru, jakou Trine bezespory je, přidali Frozenbyte do celkového výčtu kladů hry ještě jednoduché RPG prvky v čele s učením nových schopností, sbírání lepší výbavy a upgradů pro základní ability. To jim pak umožňilo na skrytá nebo náročně dostupná místa v levelech schovat cenné předměty a tím, při možnosti spuštění kteréhokoliv dokončenho levelu, umocnit hodnotu znovuhratelnosti této hry. V celkovém součtu se pak jedná o pravý videoherní poklad současnosti, který leží neprávem pohřbený pod návalem tuctových mainstreamových titulů a rozhodně si nezaslouží, aby se na něj zapomělo.
Roku 1984 v Sovětském Svazu vytváří Ing. Alexej Pažitnov hru s názvem Tetris a tím dává vzniknout novému žánru videoher. O 5 let později, v roce 1989, japonská společnost Compile vydává first-person RPG Madou Monogatari a to zaznamenává překvapivý finanční úspěch. Existence těchto dvou her pak o další 2 roky později umožňuje vznik hře, která dobyje asijský trh a stane se nejúspěšnější japonskou hrou roku 1991. Dále na západ se ale bohužel nedostane a evropanům zůstává ztracená.
Po dvou měsících bez aktivity jsem se rozhodl tento blog opět oživit. Pořád ještě musím přemýšlet, zda mě od nových postů odradila ztráta pracně napsaného článku a nebo bych přestal i nezávisle na tom - z vlastní vůle... Teď už na tom ale nezáleží, protože opět píšu. Každopádně slibovanou American McGee's Alice jsem prozatím nechal být a rozhodl jsem se napsat o hře, která se právě teď dostala na anglickojazyčný trh a dostalo se jí mnohem méně pozornosti, než by si právem zasloužila.
Je tedy Bright Shadow lepší, než dosavadní "král MMORPG"? Především je jiný. Označil bych ho za pokračovatele odkazu legendární korejské MMO Ragnarök Online (která je po všech těch letech stále ještě aktivní) a pokud Vám tento styl her vyhovuje, pak určitě ano. V opačném případě možná ne. Ale rozhodně je to poklad, který je neprávem ztracený mezi všemi běžnými free-to-play komerečními tituly, které se dostávají na západní trh z Východní Asie.