Custom Robo Arena

Pátý díl v sérii. Druhý, který se objevil mimo japonsko. První, který je neskutečně zábavný. Možná tímto stanoviskem křivdím předchozím dílům, ale podle mě zdaleka nešlapou zatím poslednímu dílu vydaného na Nintendo DS ani na paty. Ale ať je Váš názor jakýkoliv, musíte uznat, že tady vývojářský tým Noise, který má tuto videoherní sérii na svědomí, odvedl skvělou práci.

Custom Robo Arena je v základě klasické jRPG s pěknou grafikou plně využívající barevné možnosti NDS a nadprůměrným příběhem. Co ho odlišuje od konkurence jsou realtimové souboje, které jsou doopravdy zábavné a po celou dobu hry se neomrzí. V těchto soubojích, jak už vyplývá z názvu, se utkávají roboti sestavení z pěti kusů z celkového počtu přes 300 součástek. To už je slušná řada kombinací, která Vám umožní přizpůsobit svého robota každé situaci a hlavně každému protivníkovi.

Hlavní náplní hry se tedy stane získávání nových a lepších dílů a vyhrávání soubojů s ostatními majiteli bojových robotů, ať už v arénách nebo mimo ně. A samozřejmě - co by to bylo za pořádnou hru na DS, kdyby neměla jak lokální tak online multiplayer, kde teprve příjdou vaše vzácné součástky a vypilované bojové schopnosti ke slovu.
Custom Robo Arena je titul, který je neprávem přehlížený a pokud vlastníte Nintendo DS (či alespoň emulátor) a baví Vás RPG, byla by chyba ho ignorovat.

Wonder Boy in Monster Land

Teď se přenesme v čase zase o něco zpět. Konkrétně do roku 1987. V tomto roce probíhá souboj společností SEGA a Nintendo o nadvládu nad videoherním trhem a obě společnosti vydávají druhý díl svých úspěšných her. Jak SEGA tak Nintendo se rozhodli mírně riskovat a druhý díl zpracovat v odlišním žánru - shodou okolností, nebo možná naopak cíleně, se jedná u obou společností o ten samý herní žánr: RPG plošinovku a tím se dostávají na světlo světa Zelda 2: The Adventure of Link a Wonder Boy in Monster Land. Možná pro svůj úspěšnější první díl, nebo proto že byla už od začátku dostupná pro domácí konzole, se Zelda postupně stává jedním z hlavních dostihových koní Nintenda a i dnes je považována za prvotřídní videoherní sérii. Tenhle příběh určitě znáte.

Ale co druhá hra, Wonder Boy in Monster Land ? Hra sice nebyla žádným propadákem a dočkala se i dalšího pokračování, ale pak se na ní dočista zapomělo. A vzhledem k tomu, že o ní teď čtete tady, tak Vám už musí být jasné, že si to nezasloužila. Po roce strávených na herních automatech se nastěhovala i na konzoli SEGA Master System a za cenu omezenějšího UI si tam pořídila tři další rozsáhlé levely, více bossů a několik dalších drobností při zachování původní grafiky.

Jak už bylo řečeno, Wonder Boy 2 je RPG plošinovka, což pro nás znamená, že se budeme v každém levelu plném pastí a nepřátel snažit dostat na jeho konec, kde obvykle čeká bojechtivý boss, po jehož porážce se dostaneme do levelu následujícího. Nepřátelé pro nás ale nejsou jen obyčejnou překážkou, kromě toho že, z nich můžeme získat zdraví a skóre, jsou nám také zdrojem peněz. Peníze jsou pro nás nepostradatelným prostředkem, protože čím dále hrou postupujeme, tím silnější protivníci se nám staví do cesty a za chvíli nám startovní meč nebude stačit. V tomto okamžiku přichází na řadu obchody, které jsou rozesety různě po levelech (nejvíce jich najdeme ve městech) v obchodech si můžeme koupit nejen lepší zbroj, ale i štít na vykrývání všech útoků na dálku, létající boty, různá útočná kouzla nebo jídlo na doplnění zdraví. Dalšími RPG prvky jsou pak zvyšování maximálního zdraví, které roste se sbíráním léčivých srdcí ze zabitých nepřátel, nebo možnost plnění side-questů schovaných různě po levelech pro další odměny.

Sečteno a podtrženo, i přes svůj věk je tato RPG plošinovka až neskutečně zábavná a přináší dostatek důvodů i pro opakované hraní (stovky skrytých předmětů, lokací a alternativních cest úrovněmi).  Wonder Boy in Monster Land je zkrátka nefalšovaným videoherním pokladem.

Pokémon

Teď si jistě říkáte, že pokémoni nejsou přece nijak ztracení. Ještě nedávno (a z části i teď) okupovali televizní obrazovky a regály obchodů s hračkami. Pokémony zná přeci každý. Určitě je to tak?

V Japonsku se při zmínění tohoto slova možná každému vybaví videoherní série, která Pokémony dostala na vrchol, ale u nás zůstali ironicky pohřbení pod nánosem vlastního propagačního materiálu. Valné většině obyvatel ČR příjde na mysl nekvalitní japonské anime zprzněné americkými cenzory a opatřené mizerným českým dabingem. Plno lidí ani neví že na počátku všeho stála videohra!

Vlastně dvojice videoher. Nebudu se tu rozepisovat o jejich historii - možná jste jí už někde slyšeli a navíc o ní tento článek nepojednává. Namísto toho mám v úmyslu zmínit se o prvcích, které z Pokémon Red a Green pro Gameboy udělaly v Japonsku nejprodávanější RPG roku 1996. Prvním z nich je očividné postavení vašeho lidského hrdiny, který se nikdy osobně nezapojí do boje, až na druhou kolej událostí za pokémony, kterých máte k dispozici neskutečná kvanta a žádný z nich není stejný jako druhý. Vaší šestičlennou partu můžete dynamicky měnit podle potřeby a vytvořit si svou vlastní naprosto jedinečnou kombinaci pokémonů, kterých se dohromady v obou hrách vyskytuje 150. A tím jsme se dostali k dalšímu důležitému prvku - multiplayeru. RPG byly do této chvíle striktně singleplayerovou záležitostí, ale Pokémon vás už od počátků hry nutil do propojení vašeho Gameboye kabelem s jinými vlastníky hry. Verze Red a Green se totiž lišily podle toho jaké pokémony můžete získat a jediná možnost jak získat všechny druhy a sestavit co nejlepší tým byla výměna přes kabel. A na co Vám bude takový tým pokémonů? Přeci na multiplayerové bitvy. Tady už se skutečně nedá strategie nahradit hrubou silou a záleží na vhodně zvolené kombinaci členů party a jejich naučených útoků.

Výše zmíněný počet pokémonů, který s každým novým dílem radikálně stoupá, je základ pro další důležitý prvek hry - trvanlivost danou počtem aktivit mimo hlavní dějovou linii. V prvních dvou dílech šlo vlastně jen o zkompletování vaší sbírky, ale desítky různých způsobů získání nových pokémonů z toho učinily dlouhodobou a zábavnou činnost. Některé druhy jste mohli získat třeba pouze výměnou jiného konkrétního druhu přes kabel nebo soubojem s bossem dungeonu, který se otevřel až po dohrání příběhové části.

Jedním opomíjeným prvkem těchto her je také přístup jaký zvolili autoři k náhodným soubojům. Do té doby šlo v japonských RPG o naprosto běžnou věc, ale ve skutečnosti to dokázalo být velmi otravné a zkazit zážitek z jinak dobré hry. Pokémoni přišli s kompromisem v podobě vysoké trávy - pokud jdete skrz ní, máte šanci zahájit náhodný souboj, mimo ni nikoliv (kromě jeskyní atp.). Jednoduché, ale společně s designem map velmi efektivní řešení.

Zkrátka a dobře si Pokémon Red a Green zvolily jinou cestu než konkurenční hry a vyplatilo se jim to. O tři roky později vydané Pokémon Gold a Silver (už pro Gameboy Color) postavilo na těchto základních kamenech ještě propracovanější a lepší hru. Nejzajímavějšími novými prvky bylo střídání denní doby a křížení pokémonů. Po příchodu Pokémon Ruby a Sapphire (Gameboy Advance) přibyly souboje dva na dva a Pokémon Diamond a Pearl do výsledné směsi přidaly online hru přes Wi-Fi.

Pokémoni jsou bez debaty nejlepší RPG pro přenosné konzole a každý, komu nejsou japonská RPG vyloženě proti srsti, si na nich najde nějaké kvality. A pokud si teď chcete Pokémony zkusit a nevíte po kterém díle sáhnout, doporučil bych Vám začít u Pokémon Crystal, který je nefalšovaným videoherním pokladem.