I když je těžké definovat kořeny tohoto herního žánru, který se vždy prolínal s ostatními žánry jako jsou například first-person střílečky, za první first-person plošinovku, a možná i první skutečně 3D plošinovku, se považuje Geograph Seal vydaný v roce 1994 na japonský domácí počítač X68000. V této hře jste se ujali role pilota "králičího tanku" a plnili různé mise v prostředích plných vznášejících se plošinek, kde Vám jako hlavní prostředek k likvidaci protivníků sloužil předchozími generacemi plošinovek prověřený skok na hlavu.
Vývojáři Geograph Seal se ale nenechali odradit vlažným přijetím jejich prvního 3D díla a hned následující rok se rozhodli zaútočit na nově úspěšnou platformu v podobě konzole Sony Playstation se svým remakem Geograph Sealu nazvaným Jumping Flash!. Hra byla natolik úspěšná, že v následujících letech vyšly ještě další dvě pokračování: Jumping Flash 2 a Robbit Mon Dieu (třetí díl byl ale vydán pouze v Japonsku).
Zdaleka ale nešlo o jediné hry v žánru first-person plošinovek. Další nádhernou ukázkou je pokračování slavné hry Montezuma's Revenge z roku 1984 v podobě Montezuma's Return vydaného v roce 1998 pro osobní počítače s operačním systémem Windows. Tentokrát šlo skutečně o nefalšovaného převedení 2D plošinovky do atmosferického 3D prostředí, kde se musíte jako archeolog Max Montezuma proplétat složitými bludištmi plnými pastí, hádanek, nástrah a krvelačných nepřátel a během toho si ještě musíte udělat čas na sbírání všudypřítomných pokladů.
Plošinovky z pohledu ovládané postavy ale nejsou žánrem žijicím pouze v minulém tisíciletí. Na přelomu let 2008 a 2009 vychází mezi kritiky úspěšná hra Mirror's Edge zasazená do hygienicky čistého, ale morálně špinavého města, kde se v příběhu napsaném Rhiannou Pratchettovou postavíte na odpor totalitnímu režimu v roli fyzicky zdatné běžkyně, která se bez zaváhání přenese jediným skokem mezi mrakodrapy velkoměsta.
Takto bych mohl pokračovat i dál. Kromě výše zmíněných her stojí za zmínku například i modifikace pro Half-Life 2 s názvem Portal, nebo hry jako Grappling Hook, Purity či Tag: The Power of Paint. I když nejde o početný žánr, většina jeho představitelů stojí minimálně za zahrání, což se o jiných herních kategoriích tak snadno říci nedá.
Roku 2001 se skupina finských vývojářů rozhodla založit nezávislou společnost s názvem Frozenbyte. To byla dobrá zpráva pro nás, hráče, protože mysl členů této společnosti se nachází v dobách, kdy se dělaly všechny videohry zábavné, ale jejich programátorské dovednosti leží v nejzazších limitech současných možností. Proto mají mainstreamem-povrhující Frozenbyte na kontě takové skvělé hry, jako jsou 
Zmínil jsem se tu o nepřátelích, postavách a hlavně příběhu. Ten je sice variací na ohrané téma invaze nemrtvých do poklidného království, ale jeho umělecky zpracované pohádkové podání s příměsí humoru Vás příjemně pobaví aniž by příliš rozptylovalo od hry samotné. V úvodu hry se seznámíte s nafoukaným rytířem Pontiem, hamižnou lupičkou Zoyou a neschopným čarodějem Amadeem, které k sobě přilákal starobylý artefakt Trine a spojil je v jedno tělo, které může hráč kdykoliv přepnout do žádané podoby. To se jim ale vůbec nezamlouvá a tak se vydávají na strastiplnou cestu k vyrvání dalších artefaktů, které mohou toto spojení odvrátit, ze spárů nemrtvých legií a dalších stvoření temnot. Jejich cesta ale nebude jednoduchá, protože každý z přibližně tří desítek nápaditých levelů je plný pastí a překážek, kde hrubá síla stačit nebude a násilně sjednocené postavy jsou nucené kooperovat. Ve většině případů však není předem dané žádné konkrétní řešení a hráčově představivosti při využití speciálních schopností postav se meze nekladou. Na slovo si tak může přijít jak posouvání a házení objektů, tak jejich vyčarovávání pomocí gest myší nebo houpání se na vystřelovacím laně.
Přestože by tohle všechno stačilo jako základ pro velmi zábavnou hru, jakou Trine bezespory je, přidali Frozenbyte do celkového výčtu kladů hry ještě jednoduché RPG prvky v čele s učením nových schopností, sbírání lepší výbavy a upgradů pro základní ability. To jim pak umožňilo na skrytá nebo náročně dostupná místa v levelech schovat cenné předměty a tím, při možnosti spuštění kteréhokoliv dokončenho levelu, umocnit hodnotu znovuhratelnosti této hry. V celkovém součtu se pak jedná o pravý videoherní poklad současnosti, který leží neprávem pohřbený pod návalem tuctových mainstreamových titulů a rozhodně si nezaslouží, aby se na něj zapomělo.
Roku 1984 v Sovětském Svazu vytváří Ing. Alexej Pažitnov hru s názvem Tetris a tím dává vzniknout novému žánru videoher. O 5 let později, v roce 1989, japonská společnost Compile vydává first-person RPG Madou Monogatari a to zaznamenává překvapivý finanční úspěch. Existence těchto dvou her pak o další 2 roky později umožňuje vznik hře, která dobyje asijský trh a stane se nejúspěšnější japonskou hrou roku 1991. Dále na západ se ale bohužel nedostane a evropanům zůstává ztracená.
