Trine

Roku 2001 se skupina finských vývojářů rozhodla založit nezávislou společnost s názvem Frozenbyte. To byla dobrá zpráva pro nás, hráče, protože mysl členů této společnosti se nachází v dobách, kdy se dělaly všechny videohry zábavné, ale jejich programátorské dovednosti leží v nejzazších limitech současných možností. Proto mají mainstreamem-povrhující Frozenbyte na kontě takové skvělé hry, jako jsou Shadowgrounds z roku 2005 a nebo v letošním roce vydaný Trine.

Zmíněný Trine je akční fantasy plošinovka, kde musí hráč využívat pokročilé herní fyziky k překonání překážek, vyřešení puzzlů a porážce nepřátel. Celá akce se odehrává v takzvaném 2,5D, takže se se svou postavou pohybujete přehledně po dvou rozměrech, ale můžete nechat své oči spočinout na krásně vymodelovaném fantastickém 3D prostředí, kterým Vás příběh postupně provede od hradních kobek, přes dračí hřbitov nebo hluboké lesy, až po impozantní věž závěrečného bosse.

Zmínil jsem se tu o nepřátelích, postavách a hlavně příběhu. Ten je sice variací na ohrané téma invaze nemrtvých do poklidného království, ale jeho umělecky zpracované pohádkové podání s příměsí humoru Vás příjemně pobaví aniž by příliš rozptylovalo od hry samotné. V úvodu hry se seznámíte s nafoukaným rytířem Pontiem, hamižnou lupičkou Zoyou a neschopným čarodějem Amadeem, které k sobě přilákal starobylý artefakt Trine a spojil je v jedno tělo, které může hráč kdykoliv přepnout do žádané podoby.  To se jim ale vůbec nezamlouvá a tak se vydávají na strastiplnou cestu k vyrvání dalších artefaktů, které mohou toto spojení odvrátit, ze spárů nemrtvých legií a dalších stvoření temnot. Jejich cesta ale nebude jednoduchá, protože každý z přibližně tří desítek nápaditých levelů je plný pastí a překážek, kde hrubá síla stačit nebude a násilně sjednocené postavy jsou nucené kooperovat. Ve většině případů však není předem dané žádné konkrétní řešení a hráčově představivosti při využití speciálních schopností postav se meze nekladou. Na slovo si tak může přijít jak posouvání a házení objektů, tak jejich vyčarovávání pomocí gest myší nebo houpání se na vystřelovacím laně.

Přestože by tohle všechno stačilo jako základ pro velmi zábavnou hru, jakou Trine bezespory je, přidali Frozenbyte do celkového výčtu kladů hry ještě jednoduché RPG prvky v čele s učením nových schopností, sbírání lepší výbavy a upgradů pro základní ability. To jim pak umožňilo na skrytá nebo náročně dostupná místa v levelech schovat cenné předměty a tím, při možnosti spuštění kteréhokoliv dokončenho levelu, umocnit hodnotu znovuhratelnosti této hry. V celkovém součtu se pak jedná o pravý videoherní poklad současnosti, který leží neprávem pohřbený pod návalem tuctových mainstreamových titulů a rozhodně si nezaslouží, aby se na něj zapomělo.

Puyo Puyo

Roku 1984 v Sovětském Svazu vytváří Ing. Alexej Pažitnov hru s názvem Tetris a tím dává vzniknout novému žánru videoher. O 5 let později, v roce 1989, japonská společnost Compile vydává first-person RPG Madou Monogatari a to zaznamenává  překvapivý finanční úspěch. Existence těchto dvou her pak o další 2 roky později umožňuje vznik hře, která dobyje asijský trh a stane se nejúspěšnější japonskou hrou roku 1991.  Dále na západ se ale bohužel nedostane a evropanům zůstává ztracená.

Zmíněná hra se jmenuje Puyo Puyo a postupem času se dočkala asi dvou desítek variací a pokračování, které se ale i nadále vyhýbají evropskému trhu (i když několik variant s Kirbym nebo Sonicem se tu nenápadně objevilo a následně zase zmizelo). Puyo Puyo je logický rychlík ve stylu zmíněných Tetris, kde na sebe místo kostek rovnáte barevné fazolky tak, aby se stejné barvy dotýkaly. Ne nepodobně jako ve hře Dr. Mario od Nintenda. To samotné by ale nestačilo, koneckonců takových her tu v té době už bylo pár desítek. Hlavním tažným prvkem Puyo Puyo byly souboje.

Na poklidné skládání kostek v Tetrisu nebo pilulí v Mariovi můžete zapomenout. Puyo Puyo se hraje na rozdělené obrazovce a ať už hrajete proti NPC, nebo proti živému soupeři, se pořádně zapotíte. Sestavováním komb na sebe hráči navzájem sesílají laviny bezbarvých fazolek, kterých se jen obtížně zbavuje, a vaší jedinou možností je být rychlejší než protivník. Tomuto prvku také napomáhá, že NPC protihráči, kteří jsou ve skutečnosti postavy z výše zmíněného Madou Monogatari, mají každý svou vlastní taktiku, se kterou se Vás pokusí překonat. Někteří vsadí na rychlost a zasypávají vás hromadou malých množství fazolek a jiní si zase budují složitá komba, jejichž zdrcující síla vás dokáže zlikvidovat během vteřiny. A ani v nejstarších verzích Puyo Puyo AI nijak nezaostává a velmi často vás překvapí svými schopnostmi.

Puyo Puyo patří bez diskuze mezi nejlepší logické videohry všech dob. A jelikož hra vyšla na bezpočetné množství platforem, není skutečně žádný důvod jí nevyzkoušet.